Štěně a první průjem

14. srpna 2017 v 17:21 |  Deník
Nerad na tuto událost vzpomínám. Mám silný pud zachovávat svůj pelíšek v čistotě. A je jedno, zda jde o pelech psí, byt, či zahradu. Všude, kde se můžu vypsat, nerad čůrám, kakám a blinkám.
Panička, tehdy jako naprostá začátečnice, mi chtěla udělat radost. Koupila nějaký maso s kostí. To povařila a ať prý si na tom pochutnám. Vskutku jsem si pochutnal. Měl jsem ještě plnou tlamu štěněcích jehliček, takže dokonalé obrání masa od kosti mi nedělalo sebemenší problém.
Bydleli jsme s paničkou a ještě jednou slečnou ve společném pokoji. Slečna se mnou moc nekamarádila, tak jsem jí ani nezařadil mezi své tety. Měla ale před postelí úžasnou věc. Fialový, chlupatý kobereček z IKEA. Hrozně rád jsem na něj chodil čůrat. Vypadal trochu jako tráva venku. Sic nebyl zelený, ale co na tom sejde. Nemusel jsem alepoň budit svojí paničku v noci, když jsem ještě nevydržel. Tiše jako myška jsem doťapkal (a že my psi, když chceme, tak opravdu umíme chodit tiše) na kobereček a skropil ho proudem moči. Pak jsem se opět odplížil do svého pelíšku.
Nemusím vám říkat, jak ten kobereček časem smrděl. Panička dělala, jako že nic, že o ničem neví. Taky tu slečnu neměla moc ráda. Když jsme odjeli na víkend, tak ho ona slečna vzala a vyprala. Tudíž jsem celkem často čůral do čerstvého a voňavého. He, he.
Po tom šmakulózním mase mi začalo trochu bublat v bříšku. No co vám budu povídat. Druhý den jsem měl průjem jak cyp. Panička toho dne byla na nějakou dobu pryč se školou a já zesrajdil celičkej pokoj. Většinu jsem se snažil směrovat na onen kobereček. To aby panička neměla moc práce s vytíráním. Bylo toho ale fakt hodně a kapacita koberečku nestačila. Něco málo se mi podařilo roznést na tlapkách. Ale kolem paniččiny postele bylo čisto. Na to jsem dodnes hrozně hrdý.
Samozřejmě jsem ten svinčík špatně snášel. Ušpinil jsem nám náš společnej pelíšek. A toho smradu, co se všude linulo. Škvírou pode dvěřmi se smrad rozšířil do zbytku bytu.
Jakmile jsme zmerčil zarachovení klíče v zámku, nastartoval jsem se na vítání paničky. Bavila se s druhou spolubydlící, která patří mezi mé tety. Hovor utichl ve chvíli, kdy nosní sliznice děvčat zaznamenala, že došlo ke katastrofě. Pomalu se otevřely dveře od pokoje. Radostně jsem vrťánkoval a chtěl obě holky vítat. Když mě spatřily, moc se k tomu neměly. Nechápu proč, vždyť okolo paniččiny postele bylo čisto! Pochvalu jsem bohužel nedostal. Nastal zmatek a já se ocitl ve změti rukou a nohou. Mezitím se okolo míhaly papírové ubrousky a koště s hadrem. Kobereček zmizel v bubnu pračky. Otevřeným oknem proudilo do pokoje dostatečné množství čerstvého vzduchu, takže nedošlo k žádné otravě a byt brzy zase voněl.
Následující dny jsme se s paničkou pochechtávali pod vousy, jak jsem to tomu koberečku nandal. Tak přeci jen měla radost. Když jsme se vrátili po víkendu stráveném u rodiny, kobereček byl fuč. Navždy. Slečna nepřekousla, že byl pročůrán a prokakán na niť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michaellazan. michaellazan. | Web | 15. srpna 2017 v 15:25 | Reagovat

No teda :D Ty jsi tedy kadet :D Obdivuji Tvou paničku, takový torpédo mít doma! :D ❤️ opět úžasný článek!

2 Nicole Nicole | Web | 15. srpna 2017 v 19:13 | Reagovat

takto som sa dlho nenasmiala :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama