K noze!

17. září 2017 v 16:24 |  Deník
Opět po uherském roce se panička rozhodla, že půjdeme ven cvičit. Čímž myslela opravdu něco dělat. Rychle jsem ji tedy vyvedl z jejího omylu. Já rozhodně netoužil něco opravdu dělat.
Panička se sebou vzala můj oblíbenej děrovanej míček. Tiše jsem se zaradoval, že mohu na paniččiných rukách udělat nové šrámy.
Hraju si moc rád. Už cestou na louku jsme s míčkem řádili. Běhal jsem, skákal jsem a chvíli to vypadalo, že panička na cvičení zapomene. Nestalo se tak. Na louce doproběhlo rozehřívání a začala povelovat.
"K noze."
Cožeto? Koukám, jako bych to nikdy neslyšel.
"K noze pojď." Evidentně to myslí vážně. Tak jsem si z ní trochu vystřelil.
"K noze."
Sednu si.
"K noze."
Dělám trpaslíka.
"K noze."
Dělám styď se.
"K noze."
Lehnul jsem si.
"K noze."
Válím sudy.
"K noze."
Sednu si před paničku a dychtivě hledím na míček. Polopaticky jsem byl doveden do pozice k noze. To aby mi panička mohla ten míček hodit bez výčitek svědomí. Ještě jednou si to zopakujeme pro její lepší pocit a pak konečně smutně svěsí ramena a vzdá snahu o cvičení.
Hrajeme pak moje oblíbený tríčky, dokud panička nezavelí, že už toho bylo dost. V překladu to znamená, že toho má dost panička. Já bych samozřejmě vydržel dvakrát tolik. Panička tedy tvrdí, že ne, že vždycky přeci odpadnu do pelechu a vytuhnu. Jenže mi ještě nedala příležitost dokázat opak. Ta by koukala!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 17. září 2017 v 17:02 | Reagovat

Taky chci pejska

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama