Klidím se

16. září 2017 v 12:58 |  Deník
Pro dnešek se raději budu paničce klidit z cesty. Jdou na ni ženské dny. Ráno si mě spletla s páníčkem a snažila se ke mně v posteli přitulit. Nejprve dostala šok, že páníčkovi přes noc narostlo tolik chlupů. Když její mozkové závity konečně zpracovaly, že objímá psa, začala znechuceně prskat chlupy, kterých měla plnou pusu. Dotčeně jsem se na ni podíval, že mi poslintala kožíšek. Vůbec toho nedbala a napruženě mě odstrčila o kousek dál, aby mohla pokračovat v zařezávání.
Při ranním venčení nám dělal společnost uprchlík Bruno. Panička s ním nemluví, naštěstí. Bruno toho dneska moc nedbal a chtěl jí vlepit kopovskýho hudlana. Jenže je to hroznej prcek, takže to musí provádět výskokem vysokým. Panička o to ani trochu nestála, tak jsem jí pomohl a dotěrnýho kopova odehnal. Vysloužil jsem si vřelé díky a obdivný pohled. Hrdě jsem si vyklusával po zbytek vycházky.
Jenže pak jsem na chvíli paničku vypnul. Dělám to často, ale v tutom období to fakt není dobrý. (To se ani páníček neodvažuje doma nahlas dýchat.) Paničku fakt naštvalo, že jsem raději sledoval, jak Bruno obtěžuje jakousi bíglí slečnu, než abych přišel na zavolání. Obešlo se to sice bez drsných výhrůžek, že si ze mne udělá rukavice. O to více, ale propichoval její pohled. Kdyby poblíž byla nějaká zeď, skončil bych přišpendlen za velmi citlivá místa. (Za normálních dnů není neuposlechnutí tak moc těžkým hříchem. Fakt.) Dost děsivá představa, no ne? Takže vymetám nejzazší rohy našeho domova a tiše vyčkávám na akci. Dřív nebo později to paničku přejde a zase s ní bude sranda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama