Kouzelná zaříkávadla

12. září 2017 v 21:24 |  Deník
Máme přesně tři kouzelná zaříkávadla, která na 99 % fungují. Mohlo by se říci, že tři jsou málo. Ale pro můj spokojený život s paničkou bohatě stačí. Využíváme je denně. Chtěl jsem je seřadit podle důležitosti, ale jsem schopen určit pouze poslední místo. Takže upozorňuji, že pořadí zaříkávadel je čistě náhodné.

"Buď tady hodnej, já se vrátim."
Tuhle kouzelnou formulku mi panička opakuje pokaždé, když mě nechává samotného doma. Zpravidla ji vyřkne čtyřikrát za sebou, což jí oplácím smutnějšíma a smutnějšíma očima. O to hůř se pak paničce odchází z domova.
Pamatuju si, jak jednou šla vynést koš, aniž by vyslovila tuto kouzelnou větu. Zazpíval jsem tedy tesknou ódu na celý panelák. Než se panička vrátila, stáli u našich dveří sousedé ze všech sedmi pater. Panička se celá ruda prodrala tím davem domů, vydýchala se do papírového pytlíku a předsevzala si, že už nikdy, nikdy, nikdy nesmí zapomenout se se mnou rozloučit.
A tak už máme čtyři roky stejný loučící rituál. Pozor, že dělám smutné oči neznamená, že jsem nešťastný z paniččina odchodu. Jsem rád, že se mohu v klidu prospat. Pohodlně si ustelu předložky v koupelně a relaxuji až do paniččina příchodu. Tím pohledem jenom zkouším, co panička vydrží.

"Lehni si a spi."
Tato věta mi má jasně říkat, že o mě panička nehodlá jevit zájem. Teď to trochu zní, jako by byla tyrankou. Někdy to tak i vypadá. Třeba když má panička zkouškový. To z ní tahle formule lítá několikrát za minutu. Místo aby se učila, tak mě prudí. Lidi to nazývají prokrastinací. Před sebou má položený otevřený (častěji zavřený) skripta a poveluje a poveluje a poveluje. Pak odchází vyklepaná jak ratlík na zkoušku, protože mě jenom prudila ležením a spaním, ale učení se nevěnovala.
Ale po cvičáku nebo velkým výletě ležím a spím velmi rád. I bez připomínání.

"Hledej hračku!"
Tohle je největší majstrštyk, který se panička naučila. Hraju si velmi rád. Panička nemívá hravou náladu tak často jako já. Takže když z ní vyjdou tato slova, jsem v sedmém nebi. Vyhledám nejbližší oblíbenou hračku (ideálně krysu z IKEA), řádně ji očamtám a pak se o ni chci přetahovat. Panička se vždycky tváří hrozně kysele. Ale mě to baví a o tom to přeci je.
Když nejsem zrovna ve své kůži, nemívám zájem ani o hru. Naštěstí se to stává velmi výjimečně. Paničku to ale vždycky hrozně vyvede z míry a začne googlovat příznaky. Ona sama je hypochondr, takže je jasný, že vždycky pro mě najde tu nejsmrtelnější psí nemoc. Několik týdnů pak strachy nespí, i když už jsem dávno fit a kryse opět věnuji spoustu pozornosti.

Vlastně je dobře, že jsou ty zaříkávadla jenom tři. Pamatovat si jich více by stálo příliš energie. Tu raději věnuji do vtírání se mezi páníčky a vymýšlení lotrovin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama