Mám je pod kontrolou

3. září 2017 v 15:46 |  Deník
Brzy jsem pochopil, že mezi páníčky je to vážný a nejde o pouhý techtle mechtle. Což mě donutilo vytvořit plán, jak dostat jejich vztah do svých tlapek. Nepřichází v úvahu, aby se cokoli mezi mojí paničkou a kýmkoliv dalším vyvíjelo bez mého odborného dohledu.
Prvním krokem bylo vyvolat v paničce vlnu žárlivosti. V každé volné chvilce jsem se lísal k páníčkovi, nechal se od něj drbat na břiše a důkladně mu očamtal celý obličej. Později včetně brýlí. Zpočátku to panička brala s klidem. Měla radost, že mám páníčka rád. Vychytal jsem pak správné okamžiky, kdy panička chtěla dát pusu páníčkovi. Musel jsem totiž být rychlejší než ona. Dostat se k páníčkovu obličeji dříve, než její našpulené rty.
Nejprve reagovala jemnými šťouchanci do mých žeber. Že prý jsem hroznej vtěrka. Páníček se mnou držel basu, smál se tomu a bránil paničce, aby mě odkázala do patřičné vzdálenosti. Opakovalo se to tolikrát, až opravdu začala žárlit. Měl jsem mnohem víc páníčkovi pozornosti.
Musel jsem to ale zavčasu utnout. Balancoval jsem totiž na tenkém ledě. Panička měla být jen mírně naštvaná na páníčka, že jí věnuje málo pozornosti. Jakmile by prokoukla, že je to všechno důkladně promyšlené a že v tom mám všechny čtyři tlapky, byl by malér.
Trochu jsem se stáhl a nechal těm dvěma více prostoru. Pořád je k sobě pouštím kontrolovaně. Nic se nemá přehánět. Mohlo by se stát, že bych přišel o paniččinu přízeň. Každý pochopí, že by to byl hotovej psí armagedon.
Vybudoval jsem tedy pevný základ pro další část mého plánu. Pořád se k páníčkovi lísám častěji, než k paničce. A to je hlavní záchytný bod. Páníček mě rád a ochotně drbe kdekoliv si zamanu. Objeví tak veškeré potíže skryté v mých chlupech. Hlavně hostující klíšťata. Poctivě pak nahlásí přesné souřadnice, kde ona mrcha hostuje a panička mě jí musí zbavit. Stejně tak to funguje s různými typy bebíček, svízelem a semínky trav. Občas mi páníček zkoukne i zuby a uši. Opět podá hlášení paničce, aby s tím něco udělala.
Panička pak neochotně jde a snaží se. Jenže já tuhle péči přímo nesnáším. Utíkám před paničkou a schovávám se, kde to jde. Samozřejmě mě vždycky dostane. Nemůžu se donekonečna schovávat v jednom bytě. Ale tvářit se jako týraný pes můžu pokaždé. K tomu navíc přidám snahu vpít se do země a pokousat paničce všechny ruce. Podle počtu provedených operací za den rozmýšlím, jak dlouho nebudu s paničkou mluvit. Čím delší mlčení z mé strany, tím více se zlobí na páníčka. Říká, že ji vždycky poštve proti mně. To je ve své podstatě pravda a je to i mým záměrem. Koriguji tak přítulnost paničky k páníčkovi. Aby to moc nepřeháněli, že jo. Když to chci ještě trochu okořenit, chodím se v období nemluvení mazlit s páníčkem. Paničku obcházím bez povšimnutí. Rozčilení v ní začne vřit ještě o něco více. A já si jen potají mnu tlapky, jak skvěle mi to zase vyšlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama