Nový obojek

13. září 2017 v 16:30 |  Deník
Když před čtyřmi a půl roky panička pořizovala výbavičku pro štěně, došlo i na rozhodování o barvě. To je totiž hrozně důležitý, že jo. Prostě ženská. Její nejoblíbenější barvou je zelená. Měl jsem tedy být sladěn do zelené. Ze všech sil jsem se snažil co nejdéle nosit neutrálně šedý štěněčí obojek. Bohužel to nešlo navždy a musel jsem se podvolit barvičkám.
Jenže panička je trdlo. Vybrala si v jednom internetovém obchodě obojek i vodítko. Od stejné firmy. A samozřejmě to chtěla ve stejné barvě. U obojku zaklikla zelenou barvu. U vodítka zapomněla zakliknout zelenou barvu. Přišlo tedy červené vodítko, které je v obchodě předvoleno. Na paničku z toho šli málem mdloby. Nemohla mě přeci vystrojit do tolika barev. Mně to tedy bylo upřímně jedno. Více jsem se staral o to, aby panička vzala ven správnou hračku a pořádnou zásobu dobrot.
Když se panička vzpamatovala, urychleně vyhledala obojek v červené barvě. Vložila ho do virtuálního košíku a po odeslání objednávky vyhlížela každý den pošťačku s balíčkem. Chvíli jsem si myslel, že snad kvůli tomu i přestaneme chodit ven. Ale naštěstí jsem se ještě vešel do štěněcího, krásně neutrálně šedého obojku.
Proč se panička rozhodla tak, jak se rozhodla se asi nikdy nedozvím. Zelená barva je jí bližší, a přesto se rozhodla vystrojit mě do červené. (Ten zelený obojek jsem na sobě nikdy neměl. Teď ho nosí Romeo.)
Tou červenou barvou na sebe ušila past. Každej si na první pohled myslí, že jsem fena. A tak už čtyři roky panička poslouchá, jaká jsem hezká holčička. Načež odvětí, že jsem pes. Od dotyčného se jí dostane zvídavé otázky, proč pes a červená? A panička se skřípěním zubů ze sebe vypotí, že je to přeci jedno. V duchu pak dodá, že černobílá a červená se k sobě prostě hodí.
Časem jí to začalo lézt krkem natolik, že nechávala lidi v tom, že jsem fena. Což se mě velmi silně dotýká. Brzy tomu snad bude konec. Panička se opět vrátila k zelené. Ano, máme nové zelené vodítko. Můj starý červený obojek začíná odcházet do nebe pro psí vybavení. Plastová spona už nedrží a ráda se sama od sebe rozpojí v tu nejnevhodnější chvíli. Třeba když panička chce nastoupit do autobusu a já jsem zásadně proti. A v létě v Chorvatsku slaná voda dala co proto kovovému kroužku na připnutí vodítka. Je teď úchvatně rezavý a barví mi chlupy pod krkem. Takže koupě nového obojku je nutná.
Naskýtá se otázka, jak se s tím panička popere? Brzy to bude měsíc, co jsme od moře zpátky. Stále se nerýsuje nic, co by novou výstroj připomínalo. Ona si totiž nemůže vybrat! Tu jí do oka padne obojek s ovečkovým vzorem. Pak s bordekovým vzorem. Následně najde obojek s agilitním vzorem a problém je na světě. Všechno nasvědčuje tomu, že si nikdy nevybere. Kdyby to bylo na mně, všechnu výstroj bych vyhodil a zavedl cochcárnu. Proti tomu z nějakého neznámého důvodu panička furt brojí. Nemám to s ní vůbec jednoduché. Po nocích jí tajně našeptávám, ať teda pořídí obyčejný jednobarvný obojek. Ať se vykašle na vzory a vybere hlavně něco, co mě nebude tahat za chlupy. Snad si dá říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama