Pavouk

19. září 2017 v 16:56 |  Deník
Balím si svých pět švestek a akutně se stěhuji. Panička ráno zahlídla mega obřího pavouka, kterak lezl po zemi směrem k pelíšku. Já naštěstí tu čest zatím neměl. Ovšem, výraz v paniččině tváři k vyvoláni paniky bohatě stačil.
Panička nesnáší cokoliv, co má více než čtyři nohy a nepatří to do řádu savců. Já jako mladý a inteligentní pes jsem to od ní okoukal. Nechňapu po ničem létajícím, projde-li okolo mravenec, stěhuji se o deset metrů dál a následně důkladně zkontroluji, jestli mi něco neleze po tlapkách. Pištět jako panička neumím, ale to ničemu nevadí. Panické oklepávání a hlasité očichávání všech smítek, zda se nejedená o borderkožravého hmyzáka, to dokonale nahrazuje.
Pokud před něčím prchá panička, prchám taky. V tomhle ohledu má moji naprostou důvěru. Než jsme poznali páníčka s Romeem, častokrát jsme byli nuceni prchnout z bezpečí našeho pokoje. Ve chvíli, kdy tam vlezla nějaká osminohá potvora (a je jedno, jestli mikroskopická nebo obří), se stával pokoj nebezpečným. Za pomoci drsné chemie se panička pokusila zachránit naše věci. Samozřejmě marně. Pavouk zalezl do nejužší škvíry a nebyl biolitem tknut. Zato za paničkou se pak táhla pachová stopa biolitu ještě týden.
Občas nějakého hmyzáka zmerčím sám. Prchám i před hlasitěji bzučící masařkou. Panička se mi směje a prchá se mnou. Její chování absolutně nedává smysl, ale jsem rád, že mě v tom nenechává samotného. Nebo se před hmyzákem snažím zmizet jako pára nad hrncem. Potichoučku, polehoučku, po špičkách. Hlavně tak, aby si toho nevšiml hmyzák. Když mám pocit, že jsem se dostal na bezpečné místo, důkladně zkontroluji všechna smítka. Pár jich vdechnu, část ochutnám a až pak mohu zkontrolovat tlapky. Po tom všem usnu jako dudek. Je to velmi vyčerpávající proces.
Od doby, co nás adoptoval páníček, jsou pavouci zachráněni. To on je vždycky jemně chytá a vynáší ven. To on zabraňuje paničce, aby po nich hystericky šlapala. To on sundavá paničku z lustru, když náhodou přijde pavouk na návštěvu a jsme sami doma. Vysvětluje pak oněm pavoukům, ať se nebojí, že my s paničkou se jich bojíme mnohem víc. Je to zkrátka náš hrdina, i když z nás většinou má srandu.
Ale teď, teď udělal pěknou podpásovku. Nechává u nás bydlet toho mega pavouka, kterýho panička ráno viděla. Prej tu bydlí už víc než tejden! Z páníčka úplně srší spokojenost, jaká super sranda se mu na nás povedla. Tohle je prostě vrchol. Takže jsem sbalený a čekám, jestli panička půjde taky. Alespoň do doby, než se ta děsivá potvora odstěhuje. Panička totiž od páníčka definitivně odejít nechce. (Ale zasloužil by si to.) Možná přistoupím na její nápad, že necháme mega pavouka napospas Romeovi. On to řeší po svém. Tlapičkama. Co neuteče nebo neuletí, to skončí rozmáznuté na podlaze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama