Víkendový budíček

24. září 2017 v 21:18 |  Deník
My psi máme rádi rutinu. Čili když každý všední den zazvoní paniččin budík přesně v 6:30, je všechno v naprostém pořádku. Následuje ranní venčení, krmení a odchod paničky do práce. Od pondělí do pátku takhle krásně fungujeme. Každé ráno to samé a já jsem šťastný jako blecha. Úplně stejně to vyhovuje i Romeovi.
Ale pracovních dnů je celkem pět. Celý týden má dní sedm. To znamená, že dva dny jsme mimo rutinu. Což je absolutně nevyhovující a nežádoucí. Panička s páníčkem jsou opačného názoru. Jenže my s Romeem se jen tak odbýt nenecháme.
Tím, že panička pravidelně vstává tak brzy, zvykla si na kratší příděl spánku. Takže i když se rozhodne ponocovat, ráno je vzhůru v poměrně přijatelnou hodinu. Na rozdíl od páníčka, který umí prospat půl dne. Prej mu to panička závidí, ale vůbec nechápu proč. Vždyť jí děláme vždycky tu nejmilejší psí společnost.
Samozřejmě se stává, že se panička rozhodne si o víkendu přispat. Takováhle cochcárna je naprosto nepřípustná. Byl jsem tedy nucen to vzít do vlastních tlapek. Romeo v tom se mnou drží basu. Ve dvou se prostě snáze vydírá.
Jakmile uznám, že nastala ta správná hodina, což klidně může být v pět ráno, začnu paničku pomalu probouzet k životu. Trpělivě vyčkám na její letmé zavrtění. V takovém okamžiku je schopna vnímat. Urychleně vstanu, při čemž mi podjedou všechny čtyři tlapky a co nejhlasitěji se projdu okolo celé ložnice. Na naší plovoučce moje drápky neuvěřitelně krásně klapou. Je to teprve začátek a panička je pořád z větší části v limbu. Moje ťapkání ale vždycky vede k tomu, že se po chvíli rozhodne pro změnu polohy. To znamená, že se zavrtí o něco více. Já se musím v tu chvíli velmi rychle a s ještě větším dupáním přesunout k její polovině postele. Po tomto už panička vnímá všechny zvuky. Pořád je ale přesvědčena, že bude spát dál. Snaží se dostat zpátky do limbu. Tady mi do karet hraje to, že nerada poslouchá moje čamtání pindíka. A v tichosti brzkého rána se ten zvuk dost dobře rozléhá. Čamtám monotonně ve stále stejném tempu. Je to divný, ale ona při tom není schopna usnout. Na její nevrlé mlasknutí toho nechám. Vytváří to dojem, že přeci jen bude moci spát dál. Jenže to je naprosto chybná domněnka. Svým bystrým sluchem rozeznám každé paniččino větší vydechnutí, na které reaguji patřičným dupáním po podlaze. Toto stačí zopakovat tak třikrát. Pak už je panička plně vzhůru, ale pořád se ještě nemá k tomu vylézt z postele. Otočí se na záda a kouká do stropu. Otevření jejích očí už je jen krůček od mého vítězství.
Usadím se na úplném kraji paniččina zorného pole a usilovně ji pozoruji. Chce, abych si myslel, že mě nevidí. Její mimické svaly ale všechno prozradí. Nenápadně se centimetr po centimetru posunuji tak, aby mě jasně a zřetelně viděla. Nasadím nejroztomilejší psí výraz. Obvyklou reakcí je, že se otočí a dělá, že spí. Začnu znova od dupání, dokud se opět nedostane na záda s upřeným pohledem do stropu. Jsem mladý, chytrý a trpělivý, takže celý proces prostě opakuju, dokud se nedostanem do zdárného finále, kterým je paniččino vylezení z postele. Následuje ranní venčení a krmení.
Jak už jsem zmiňoval, ve dvou se lépe vydírá. Pustíme-li se do toho společně s Romeem, dostaneme paničku z postele mnohem dříve. Romeo to dokonce vylepšil o vynucené drbání. Nacpe se paničce pod ruce tak, aby ho musela drbat. Tím dojde k rozproudění krve v jejím těle a vyleze ještě o něco dřív.
Páníčka samozřejmě necháváme vyspat dosyta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 24. září 2017 v 21:22 | Reagovat

Pěkný deníček. :) Páníček se moc nevyspí, když má vždy brzký budíček. :D

2 denik-boc denik-boc | Web | 24. září 2017 v 22:18 | Reagovat

[1]: Někdo mi na cvičák vydělávat musí, muhehe. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama