Komár

1. října 2017 v 15:18 |  Deník
Dneska doháním spánkový deficit. Noc byla krutá a plná boje. Jedinej koho panička nevyhodila z postele byl páníček. A co že se to stalo? Paničku se snažil vysát krvežíznivý komár.
Onen hladový komár si začal paničku okukovat zrovna ve chvíli, kdy procitla z nějakého hloupého snu. To jsem u jejích nohou zrovna ležel já. Mírně se zavrtěla, aby se pohodlněji uložila s tím, že bude pokračovat ve spánku. Jen co provedla svůj hluboký nádech a výdech, což je součástí každého jejího usínání, k uším jí dolehlo otravné bzíkání komárovo. Lehce se ohnala rukou. Komár unikl do bezpečné vzdálenosti, chvíli vyčkával a vydal se na novou výpravu. Tentokrát se panička ohnala poněkud více. Pořád jenom rukou. To až při příštím pisklavém bzučení záškodníka se pokusila komára odmrštit nejen rukou, ale i pohozením jejími strašně dlouhými vlasy. Komár tomu ale bezpečně unikl. Vždycky chvíli vyčkával, dokud panička nenabyla dojmu, že už bude mít pokoj, a zaútočil znovu. Když se to opakovalo asi po sto padesáté, panička se naštvala. Fakt nemá ráda, když ji někdo budí.
Vzteky sebou při každém dalším bzučení házela ze strany na stranu. Párkrát do mě šťouchla nohou. Raději jsem zavčasu opustil pohodlí postele a ulehl na zem v dostatečné vzdálenosti.
Panička někde chytila rýmičku a škrábání v krku, takže vydává o poznání více divných zvuků. Hlavně v noci. Takže kromě vrzání postele se ložnicí rozléhalo naštvané funění doprovázené tichým pískáním jejího nosu. Aby toho nebylo málo doprovázela to mírných pochrchláváním, kterým se zbavovala škrábání v krku.
Romeo, netušíc co za boje se odehrává, si šel lehnou do postele k paniččiných nohám. Mohl jsem ho varovat, ale nechtělo se mi zvedat. Však je taky dost chytrý na to, aby to zjistil sám. A zjistil to velmi záhy. Panička už vzteky vřela. Jedinou nadějí pro ni bylo ukrýt se pod peřinou. Což nesnáší. Rychle jí dochází kyslík a trpí horkem. Vydržela pod peřinou asi třicet vteřin, kdy si mezi rty drmolila, že nevadí, že se zpotí. Alespoň vypotí tu chcípavku. Vypotila leda prd. Místo toho sebou vzteky tak hodila, až Romeo nadskočil leknutím. S nechápavým výrazem se šel podívat, co se paničce stalo. Jeho zděšení se ještě prohloubilo, když spatřil paniččin výraz. Raději se šel uložit za dveře ložnice, kde se cítil v bezpečí.
Oči mi padaly únavou, ale nemohl jsem si nechat ujít, jak panička vyhodí z postele i páníčka. Byl totiž na řadě. A největší sranda by byla, jak by mu vysvětlovala, že za to může komár. K mému zklamání se paničce podařilo usnout. Upocená, chrčící, funící a pískající usnula a nechala se tím komárem vysát. Tím skončila veškerá sranda a já nechal svá víčka klesnout. Nechápu, že ten tyjátr páníčka nevzbudil. Jeho trvdej spánek bych chtěl mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama