Narozeninová

18. listopadu 2017 v 14:45 |  Deník
Přesně před pěti lety jsem vykoukl na tenhle svět plný zajímavých lidí, zvířat a pachů. Dalo by se předpokládat, že je to významný den. Jsou to takové půlkulatiny. Očekával bych tedy větší paniččinu angažovanost. Jenže do půl jedenáctý spala a po vyvenčení pokračovala aktivním chytáním lelků na gauči. Žádná oslava, žádná párty, prostě nic.
Je pravda, že s jejím přístupem těžko udělá speciální den, když nás furt rozmazluje. Je to hrozná měkkota, takže nám přilepšuje dobrotama každou chvíli. Vždycky když si páníček objedná smažená kuřecí křidýlka, dostaneme po kuse i my psi. Jasně, že ne smažený. Pěkně syrový s křupavejma kostičkama. Nebo odřezky masa, které při vaření panička vždycky někde najde (narozdíl od škrta páníčka, kterej sní všechno maso). A o granule s jogurtem taky není nouze. Panička jogurty ráda a vždycky se s náma alespoň o lžičku podělí.
Tipuju to dneska na nezdravýho pribináka plnýho cukru. Toho dostáváme opravdu jenom výjimečně. Panička by teda upřednostnila pořádnou psí konzervu, ale k její nelibosti jsem se pokaždé z toho posrul. Jenže to je jídlo a to hned ve mně zmizí. Jsem pes a na nějaký vychutnávání si dobrot mě neužije. Zhltnu to na jeden nádech, bez kousání a co pak? Pak by to chtělo ještě něco, co by mi udělalo radost a trochu otrávilo život páníčkům. Třeba pískací hračku, nebo zmuchlanou pet láhev, nebo alespoň jednu krysu z IKEA, kterou bych mohl vykuchat. Nic takovýho se ale dneska konat nebude. Panička se totiž rozhodla využít moje narozeniny k pořízení něčeho potřebného. Což v poslední době byl můj obojek, který se rád rozepínal ve chvíli, kdy jsem plnou silou někam táhl.
Jak všichni víme, výběr obojků je obrovský. Obojky jsou barevné, s obrázky, s přezkou, bez přezky, levné, drahé atd. To je něco pro mojí paničku. Vybírala a vybírala, až si vybrala samozřejmě ten nejdražší. Protože byl nejhezčí. Dostatečně zelený a dostatečně infantilní. Je na něm spousta oveček. Paráda. Jsem rád, že se paničce líbí. Štve mě ale, že za něj utratila tolik peněz, že se rozhodla nepořídit mi nic, čím bych mohl chvíli ničit její nervy. Omlouvá to tím, že jsem jenom pes a stejně z toho nemám rozum a že se stejně nejraději válím s paničkou po jednom gauči. Já přeci nepotřebuju horu rozumu, abych věděl, kdo je středem mého vesmíru. Ale nějaká blbinka z ní vypadnout mohla. Snad bude Ježíšek letos štědřejší než panička.
Každopádně jsem teď věkem velký pes, ale duší stále štěně. Pořád polezu paničce do klína, pořád se budu vtírat na gauč mezi páníčky a pořád budu trpět selektivní hluchotou, kdy slyším jenom to, co chci. Nadále budu manipulovat s paničkou, jak se mi zlíbí, protože je tak měkká. Ale hlavně budu makat na tom, abychom se s paničkou hnuli za našimi cíli. Do příštích narozenin bych se chtěl s paničkou dostat na agility závody a předvést všem, jak úžasnej jsme tým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. listopadu 2017 v 14:56 | Reagovat

Krásné vyprávění ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama