Vánoční

25. prosince 2017 v 14:55 |  Deník
Mám rád Štědrý den. Panička se vždycky činní a plánuje dlouhý vycházky, chutnou véču a nějaký to překvápko pod stromeček. Ale od doby, co panička uhranula páníčka, jsou vánoční zážitky mnohem bohatší.
Po rychlé snídani a ještě rychlejším venčení, jsme byli naloženi do náhradníka limuzíny. Páníčkova limuzína je momentálně v servisu a museli jsme vzít za vděk tím, co nám poskytli jako náhradu. Není to vůbec tak luxusní, ale dá se s tím taky leckam dojet. Třeba na hory. Za sněhem.
Sníh mám v oblibě už od útlého štěněcího věku. Panička vždycky tu bílou studenou hmotu nenáviděla. Vzala ji však na milost jenom kvůli mně.
Cesta za bílým pokladem netrvala příliš dlouho. I tak si Romeo neodpustil načuhování přes zadní sedadla a popohánění páníčka, že jede moc pomalu. Vskutku umí vrzat velmi vlezle a vždycky zanedlouho po té, co začne, páníček zastavuje. Tentokrát ale páníček zatl zuby a vydržel Romeovo vrzání až do cíle.
Jelikož je letošní počasí poněkud teplé, vystoupili jsme z náhradníka limuzíny přímo do louže. Panička čekala, než se páníček vypraví a stála s námi na jednom místě. To nás po cestě ani trochu nebavilo a mrcasili jsme se, co nám to špagát dovolil. Trochu jsme se omotali okolo paniččiných nohou a vysloužili si za to několik nelichotivých slov. Naštěstí páníčkovi příprava na cestu netrvala dlouho. Nadšeně jsme vyrazili vpřed, div jsme nevytrhli paničce ruku z ramene. K naší smůle vedla část vycházkové trasy po silnici, kdy jsme jenom smutně toužili po zaboření se do sněhu. Alespoň jsme tahali paničku ze strany na stranu, abychom se mohli na každých dvou krocích podepsat.
Ta pravá zábava přišla velmi záhy. Nezúčastněný by si myslel, že panička vypustila dvě divý saně. Za divokého štěkotu jsme se rozeběhli do všech směrů, ryli ve sněhu čumákama a hrabali hluboké díry. A hlavně se váleli. Válení ve sněhu je prostě ta největší paráda. Toho není nikdy dost. Jakmile se páníčkové zastavili, že se pokochají pohledem do mlhy, využil jsem té chvíle a válel se a válel se a válel. Přičemž si panička všimla, že nejsem tak bílý, jak by si představovala a pohrozila mi vypráním v nějakém Vanishy nebo čem.
Páníček se obětoval a házel nám sněhové koule, dokud mu zmrzlé prsty o sebe necinkaly. Romeo řádně naježen a s vrčením počůral jednoho sněhuláka. Pak jsme společnými psími silami ze dvou sněhuláků nadělali zase obyčejný sníh. Panička spatřila někým šikovným postavené iglů a ihned se chopila příležitosti, že nás v něm bude fotit. K tomu mohu jen říci, že nějaké fotky ukořistila a iglů téměř celé zůstalo stát. Detaily, jako že jsme proskakovali okny a z jednoho obyčejného okna udělali okno francouzské, si raději nechám pro sebe.
Panička byla šťastná, že má veselý, šťastný a unavený pejsky. Páníček byl šťastný, že má veselou paničku. Vytvořili jsme uzavřený kruh spokojené smečky a mohli jsme tedy odjet domů.
Doma jsem si dvě hoďky zdříml. Pak jsem chodil prudit paničku, že už mám hlad a že už by teda mohl konečně přijít Ježíšek. Ona se totiž furt válela po gauči a k ničemu se neměla. Nakonec jsme uspěl a věci se začaly dávat do pohybu. Pod stromečkem se nakupily dárky (a z některých se linula neuvěřitelná vůně dobrot), panička se pustila do smažení řízků a nachystala nám psí supervečeři. S Romeem jsme samozřejmě byli hrozně nedočkaví a pořád jsme chodili očumovat nadílku. Sem tam jsme strčili frňáky mezi balíčky a nasávali libé vůně. Panička nás furt odháněla, až jsme si raději šli dát šlofíka.
Po tom, co se páníčci probrali tou kupou dárků, což jim trvalo asi tak týden, došla konečně řada i na nás. Jako správní mladí a zvědaví psi rádi trháme papír. A nejlepší je v něm najít dobroty. Panička nám stejně nikdy nic jinýho nechystá. Torza plyšových hraček se válí skoro po celým domě. Pískací hračky jsou u nás tabu a jedinou přijatelnou možností, jak nás obdarovat, jsou pamlsky. Nějaké to sušené maso panička zabalí do papíru, nechá nás ho roztrhat na mikromolekuly a pochutnat si na dobrotách. Přežraní pak odpadneme a spíme do druhého a dalšího dne. Občas se probereme, zkontrolujeme, jestli jsou oba páníčci pořád doma a necháme se pustit na zahrádku vykonat základní potřebu.
Hodnotím to jako ideální psí vánoce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama