O Adélkách

17. února 2018 v 16:38 |  Deník
Zvláštním paradoxem je, že jsem ještě nebyl paničkou zahuben. Vlastně si přijdu jako její pokusnej králík. Jsem totiž prvním živým zvířetem, které panička vlastní. Tudíž se do doby pořízení mé maličkosti starala pouze o svou plyšovou zoo a chovala několik virtuálních koní. Když si tohle všechno spojím, dává mi smysl, že mě tenkrát chtěla vrátit. Měla hroznej strach a pochyby o tom, jestli to zvládne a neskončím zahuben. Já už se teda nebojím. Pět let se těším dobrému zdraví, takže paniččina péče asi nebude tak špatná.
Otázkou je, proč se paničce podařilo zahubit veškerou zeleň, o kterou kdy pečovala. Vždyť ona udolala i kaktus!
Páníček jí jednoho dne s láskou přinesl roztomilou masožravku. Pomineme, že ji v autě Romeo zkusil ochutnat, což její úmrtí mohlo urychlit. Protože je panička správně prdlá, pojmenovala masožravku Adéla. Jak originální. Adélka si pěkně bivakoval ve svém květníku, občas si páníček vzpomněl a dopřál jí trochu vláhy. Panička si nevzpomněla asi nikdy. Z nějakého záhadného důvodu se panička rozhodla, že Adélku přesadí. Do pár dnů rostlinka zčernala, což byl její absolutní konec.
Obětavý páníček zalepil prázdné místo v paniččině srdci donesením nové masožravky. Tu Romeo neolíznul, tudíž její smrt byla čistě v rukou paničky. Rostlinka dostala jméno Adélka II. Panička pro ni chtěla to nejlepší a počasí tomu zrovna hrálo do karet. Adélka II. tak byla nastěhována na zahrádku na stůl. O vláhu se starala příroda, výjimečně páníček, panička asi dvakrát. Možná třikrát, abych jí nekřivdil. Sem tam si Adélka II. pochutnala na mouše, která zabloudila do jedné z jejích pusinek. S příchodem zimy, byla nastěhována domů. Do pár dní rostlina zčernala, což byl její definitivní konec.
Páníček se nerad vzdává a donesl domů Adélku III. Její zčernalé zbytky jsou stále venku na zahrádce. Příčinou smrti byla přílišná zima.
Zeleň u paničky příliš šancí nemá. Je to prostě záhada. Taková složitost, jako čím krmit dva psy, aby to vyhovovalo oboum a nestálo to majlant, to dokáže. Zbavit Romea ranních nevolností také dokázala. Průjmu nás zbaví do tří dnů. Dokonce je schopna sestavit krmnou dávku pro vysokoprodukční dojnice. I páníčkovi už umí vytvořit plnohodnotné jídlo, které ho zasytí a chutná mu.
A jaký z toho vyplývá problém? Nehrozí, že by se panička rozhodla obklopit se kytičkama, o které by mohla pečovat. Což by samozřejmě byla ideální varianta. Právě naopak. Daří se jí udržet na živu tři masožravce (ten třetí je páníček). Je tu reálné riziko, že doma budou přibývat další a další zvířata. Nejen masožravá. V práci trénuje svůj um na hlodavcích, ptácích a rybičkách. Už asi stokrát chtěla domů něco dotáhnout. Naštěstí tu máme málo místa a další obyvatelé se sem nevejdou. Co ale bude, až se jednou přestěhujeme? Mám fakt strach, že budu muset snášet v domácnosti ještě někoho dalšího. Jako by nestačil Romeo. Údajně mi soužití s ním svědčí. Já nevím, rozhodně mi bylo líp jako jedináčkovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 3. března 2018 v 15:54 | Reagovat

Když masožravky nejsou pro každýho. To se nemusíš bát, že když panička vraždí kytky, dojde i na tebe. Navíc... určitě jsi odolnější než nějaká masožravka.
A co že tak... Každý není od přírody zahradník. Já kupříkladu s kytkama víceméně umím, ale kaktusy vraždím jedna báseň, ani nevím jak. :D

Spolubydlící jiných druhů dáš. Kojotice mi taky chtě nechtě snášela potkany, ignoruje myši a venku nebo na návštěvě u svý lidský tety musí vyjít s kočkami.
Budeš mít tu výhodu, že přijdou až jako druzí, tak si budeš pravidla diktovat sám. Moje mrcha dorazila už k dospělým potkanům a představila se dospělým kočkám. Oba gangy jí párkrát daly docela na prdel, když slídila, kde neměla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama