Dovolená bez nás?!

9. března 2018 v 18:58 |  Deník
Páníčkové si naplánovali dovolenou. V Tatrách. Bez psů. Že prej tam mají zbytečně vysoký poplatky za psy, nebo co. Pche. Tak jsem tedy s Romeem zůstali doma. A protože je panička slabší nervově a věčně jí hlodá svědomí, nedal jsem jí tu dovolenou bez psů zadarmo.
Večer před odjezdem páníčků jsme si s Romeem vjeli do chlupů. Panička byla jednou nohou ve vaně, protože chtěla druhý den opustit domov jako člověk a ne jako vagabund, a páníček byl zabrán do čehosi na počítači. Ideální příležitost něco provést. Tak jsem vyděsil spícího Romea, až se do mě zakousl. Samozřejmě jsem si to nenechal líbit a vracel mu to. Všechno to mělo skončit jako obvykle. Tlamy plný chlupů toho druhýho, poslintaný límce a vykolejení páníčkové. V podstatě to vyšlo, ale jako bonus jsem si odnesl šrám na čumáku a nenápadnou díru na přední tlapce. Ten večer se ta díra tvářila docela nevinně. Páníček do ní "nalil" betadýnu, řekl paničce, ať se uklidní a bylo to.
Následující ráno byla situace dosti náročná. Vstávalo se nekřesťansky brzy ráno. Nervově zhroucená panička, které nedalo spát naše chování, navíc byla vzbuzena v době kdy všichni normální lidé ještě spali, nebyla schopna mluvit. Páníček se trochu hroutil z naší nervově zhroucené paničky. Bála se, že se budeme nevhodně chovat i v době jejich nepřítomnosti. Páníček v podstatě musel paničku do auta nasoukat násilím, protože se tvářila, že nikam neodjede. V jednu chvíli jsem měl pocit, že se snaží splynout s dlažkama v koupelně.
Hlídat nás přijela páníčkova maminka. Těch pár dnů, to byl hotový ráj na zemi. Vzorně jsem se věnčili na vodítku, nepokusili jsme se sežrat žádného psího souseda a poctivě jsme dlabali každou krmnou dávku. (Po dnešním vážení jsem o kilo těžší, než před odjezdem páníčků.) Mezi námi psy nebyly žádné rozpory. Zkrátka jsme byli vzorňáci na slovo vzatí. Nečekaně to páníčky v dalekých horách popudilo, protože běžně je máme dost na háku a najednou jsme se tvářili jako vychovaní psi. He, he.
Panička se přestala nervově hroutit hned jak zjistila, že jsem bez problémů absolvoval první venčení a krmení. Za což byl páníček samozřejmě rád, protože si tu dovolenou mohli začít užívat. Panička dokonce dokázala zapomenout na tu malou díru v mojí tlapce.
To vzorný chování považuji za dostatečné vytrestání páníčků, takže když přijeli, vítali jsme je o sto šest. Zahrnuli jsme je spoustou psích pusinek a prvních několik minut jsem byl na paničku přilepen na každém kroku. Zklamáním bylo, že páníčkova maminka toho večera odjela. To znamená návrat do starých kolejí a další a další soupeření jen s páníčky.
Netrvalo dlouho a panička si vzpomněla, že mě tu nechala se zraněním. Nenápadná díra se už netvářila tolik nenápadně. Dával jsem paničce jasně najevo, ať na to nešahá, že si to nepřeju. Po jejím zvědavém okukování to akorát začalo děsně svědit, takže jsem se musel pustit do ošetřování. To se paničce vůbec nelíbilo a nasadila mi límec. V prvotním šoku jsem ztuhl uprostřed kuchyně. Panička na to ale nebrala žádnej ohled a tu ohavnost mi nesundala. Místo toho mě objednala k veterináři.
Na veterině mi dneska tlapku ošetřili a ovázali. Dostal jsem od paničky šanci se zbavit toho příšernýho plastu, pokud se budu chovat vzorně. Nechoval jsem se, takže jsem ho hned vyfasoval zpátky. Nejen že mi to ničí život novými přezdívkami jako je "Lampička" a "Satelit", ale navíc se mi všichni vysmívají, že jsem jako hrom do police. Každou chvíli se někde zaseknu a manuálně musím být nasměrován, abych se mohl pohybovat dál. Třeba při vcházení do dveří. Ze sta pokusů jsem se trefil jenom jednou. A v noci se prej panička nevyspí, protože s tím furt do něčeho drcám.
No jo, musím uznat, že ta bitka před odjezdem páníčků mi nevyšla podle představ. Teď totiž musím snášet zafačovanou tlapku, polykat antibiotika a nosit tu plastovou blbinu kolem krku. Navíc panička říkala něco o tom, že bude muset zrušit cvičáky. Ach jo, to abych se sakramentsky rychle uzdravil.
Jo, a úplně poprvé za můj dosavadní život paničce na veterině při placení plakalo srdce. Fakt jsem to slyšel, když na stůl vyskládávala všechny ty barevný papírky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama